NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Každý konec je počátkem něčeho nového, a tak i konec emo post-hardcorových Švédo-Dánů CHILDREN OF FALL, vydávajících na agilním českém labelu Day After, byl rozjezdem pro kapelu, která vznikla z jejich ostatků. OBSTACLES si oproti COF vystačí bez vokálů a i směr této nové skandinávské bárky se změnil. Zvuk je výrazně rockovější, sušší a kovovější. Na vystředované base kovově drnčí pražce, do nichž proudí éterické kytarové šlahouny obepínající rytmickou kostru. Vše je o něco minimalističtější. Ačkoliv lze vysledovat odkazy na minulost kapely, tvoří jen nenápadné historicky vzdálené stopy, které jsou hustě zarostlé indie-rockovou zelení, math-rockovými skalničkami i živelnými post rockovými výhonky. Krom bicích a kytar na záhonku tu a tam prokvétají zajímavé klávesové motivy, které vykukují z bujarého porostu. Výrazně mě zaujaly mihotavé hammondkové zvuky, při kterých je úplně cítit, jak se tetelí vzduch kolem vás. Takových víc! Ačkoliv je tvorba bez vokálů, neobešla se bez mluveného slova a nahraných úryvků ze života, které OBSTACLES vykutali ze svých archivů. Rozhodně zajímavý podkres některých skladeb, který působí tak, že hudba mluví a reálně nahrané situace pod hudbou tvoří kulisu. Zkrátka povedená instrumentální rocková náladovka z Kodaně, která nemá nouzi o velmi silné okamžiky.
7,5 / 10
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.